Carmen Zábřeh

Ve dnech 5.7. července se smíšený pěvecký sbor Carmen zúčastnil třídenního soustředění v Sobotíně.

Během pobytu se uskutečnila následující vystoupení:

• Pátek 5.7. koncert pro Diakonii Sobotín
• Neděle 7.7. Sobotín, kostel sv. Vavřince,  mše svatá v 11.15

Děkujeme všem pořadatelům za přijetí a zajištění příjemného prostředí pro pobyt a zpívání.

na www stránkách Diakonie Sobotín o našem vystoupení napsali:

„Dobře naladěné zpěvačky i zpěváci ze sboru Carmen se v časném svátečním odpoledni doslova jako kouzlem zjevili v areálu střediska Diakonie.( Pan dirigent Ozorovský dokonce přijel na koncert na kole přes hory a lesy odněkud od Rýmařova. A včas!)Jediným skromným požadavkem zpěváků bylo, abychom jim zajistili místo, kde by se mohli rozezpívat před samotným koncertem. Už na základě této „zkoušky“ jsem si říkala, že se máme opravdu na co těšit.

Zpěváci nastoupili před svátečně ustrojené a příjemně naladěné seniory a zpívali se strhujícím nasazením od prvních po závěrečné tóny. Na úvod zazněla romantická Lesní pohádka od A. Dvořáka. Namátkou bych mohla  jmenovat další známé písně, které sbor pro toto sváteční odpoledne nastudoval a kterými publiku padl do noty: Vinnetou, El Condor pasa, Granada, Oh happy day, My bonnie, Pár havraních copánků, Zní píseň přátelství, Jede sedlák do mlejna, Černé oči… Z půvabné a křehké tmavovlasé dívky se vyklubala paní sbormistryně Ozorovská. Při dirigování se proměnila v energickou ženu, která sbor ovládala magickými gesty a zcela si podmanila i posluchače. Pan sbormistr Ozorovský okouzlil bezprostředností a nakažlivým humorem, senioři si užívali jeho hru na kytaru.  A na pana sbormistra Nováka vyzradila paní Dana Přecechtělová, která nás celým koncertem provázela, že je také úspěšným překladatelem a textařem v jedné osobě.

Ve sváteční den, spojený s jedenáctistým padesátým výročím příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, přinesl pěvecký sbor Carmen sobotínským seniorům štědrý dar. Zpěváci obdarovali svou přítomností a svým zpěvem lidi, kteří nemají příliš příležitostí k prožitku živého koncertu. Za všechny „obdarované „se rozloučím slovy paní Lojzičky: „Jsem tady už osm let, ale něco tak pěkného jsem tu ještě nezažila. Prožívám každý okamžik. Jsem dojatá…“